Pracuji v technice

Vždycky jsem si říkala, že technika pro mě bude jasná volba. Protože jako malé dítě jsem měla sourozence, a to dva bratry. Takže si jistě dokážete představit, že jsem si moc nehrála s panenkami anebo kočárkem anebo různými holčičími hračkami. Možná by mě to lákalo a hrála bych si s tím, kdybych třeba měla nějakou sestru. Jenomže klučičí hračky u nás samozřejmě byly v převaze. Když jsem měla dva bratry, tak je logické, že více u nás byla autíčka, než třeba panenky nebo plyšové hračky. I když samozřejmě jsem taky měla za celé své dětství dvě opravdu krásné panenky, které jsem měla ráda.

Ale když jsem si chtěla hrát, abych nebyla sama, tak jsem se musela podřídit bratrům. Nebylo to takové účelné, ale spíše tak, že jsem chtěla zapadnout, ale když to tak vezmu, tak mě to vůbec nevadilo. Hraní s autíčky nebo s roboty mě opravdu bavilo. Později jsem si uvědomila, že technika vlastně bude něco pro mě. Že mě technika bude bavit. A taky to tak dopadlo nakonec tak, že jsem vystudovala technickou univerzitu. Opravdu mě to baví a jsem ráda, že díky bratrům se mi v tom daří. Holt jsem měla dobrou průpravu. 

A já vlastně taky možná děkuji svým bratrům, kteří mě vlastně naučili od malička učit to, čemu se učí hlavně muži. A to technice. Technickému myšlení a technickému porozumění. Myslím si, že opravdu je škoda, že mnoho žen nestuduje techniku anebo se nevěnuje technickým věcem. A já nyní pracuji na vyšší pozici, kde mám nadstandardní plat a věnuji se technickým věcem. Sice práci nechci moc popisovat, ale baví mě a jsem ráda, že tuto pracovní pozici mám. A když to tak vezmu, tak by mě opravdu zajímalo, co bych dělala za práci, kdybych třeba měla dvě sestry a ne bratry. Že bych třeba byla kosmetička? Kdoví. Mám technické myšlení, takže v technice pracovat chci i nadále.