Konstrukční ocel nás provází téměř na každém kroku

Splouvali jste někdy nějakou řeku jako vodáci? Pokud ano, měli jste s sebou na vodě vodáckou kilometráž? Jsou v ní uvedeny všechny objekty, které se nachází v blízkosti říčního toku, například jezy, náhony, lávky, mosty nebo technické přemostění potrubí. Když poplujete po takové Vltavě, objevíte na středním a horním toku soustavu vodních nádrží a spolu s nimi také zdymadla s plavebními komorami. V Praze pak překlenuje Vltavu několik mostů – pro pěší, silničních i železničních. Většina těchto staveb vyžaduje k výstavbě konstrukční ocel. Neobejdou se bez ní některé jezy, kde se vyskytují tzv. štětovnice neboli larseny, konstrukční ocel je potřebná i při výstavbě železobetonových mostů, železničních ocelových obloukových mostů, lávek pro pěší či technických přemostění.

Kdybychom konstrukční ocel neměli k dispozici, naše řeky by vypadaly úplně jinak a my bychom byli závislí pouze na dřevěných konstrukcích. Ostatně z konstrukční oceli se nevyrábí jen jezy, mosty a lávky, ale také konstrukce obytných budov či průmyslových staveb, vysílače či rozhledny, a potřebujeme ji pro zhotovení dopravních prostředků a strojů.

Konstrukční ocel nevzniká sama od sebe, je to produkt hutní výroby v ocelárnách a je k tomu zapotřebí vsázka surového železa, případně ocelový šrot a také určité množství uhlíku. Ocel je v podstatě slitina železa s uhlíkem, kdyby tam uhlík nebyl, byl by vzniklý produkt velmi měkký a prakticky nepoužitelný. Jestliže pak do tavby železa s uhlíkem přidáme ještě další legující prvky, získáme materiál ušlechtilejších vlastností a máme tu tedy tzv. ušlechtilou ocel. Výroba oceli v ocelárnách je důležitou součástí současného moderního světa a nelze se bez ní obejít v žádném případě, ať už požadujeme ocel konstrukční, žárupevnou, nerezovou nebo nástrojovou. Bez oceli si zkrátka současný život nedokážeme představit.